Po příletu na letiště, kde na mě v deset večer nečekal dohodnutý taxík, jsem musel začít jednat. Telefon mi nefungoval, španělština zněla jinak než ve škole, Cali cca 15 km daleko. Co teď? Najím se a rozmyslím co dál. Co takhle najít telefon a vytočit číslo domácí z něho? Nemám drobné. Co zajít do baru a připojit se k Wifi a ozvat se jí přes AirBnb? Super, ale musím si dát něco k pití abych se dozvěděl heslo, budiž. A sakra, není online. Co takhle poprosit barmanku abych si zavolal od ní? Ok, ale je to tak nesrozumitelné že stejně nerozumím nic. Co takhle aby ji zavolala barmanka a opsala adresu místa na papír, já si vezmu taxi a bude to v klidu? Super, konečně se něco povedlo. Sedám do taxíku, a jedeme do privátku. Taxikář je fajn chlápek, dáváme se do řeči a zjišťuju, jak málo jejich výslovnosti rozumím. On mě kupodivu rozumí velmi dobře. Přijíždíme na místo. Domácí už nás vyhlíží, pozdravíme se a jdu na pokoj. Po dlouhém letu se těším na horkou sprchu. Musím se začít hlasitě smát. V Cali totiž teplá voda neteče, snad jen v drahých hotelech :). Uléhám unaven a spokojen jak všechno nakonec dobře dopadlo. Nakonec je tu krásně.

2.12. Ráno se rozkoukám, prohlédnu krásný a prostorný dům s bazénem, pozdravím se s majitelkou a jdu pracovat. Bohužel zjišťuji (kdo by to byl čekal), že zásuvka je úplně jiná. Poprosím domácí a ta mě vezme nakupovat, se vším mi pomůže, ukáže restauraci kam budu chodit na obědy a sveze mě kousek po Cali. Začínám být rád že tu jsem. Vše co potřebuji mám. Příjemný večer strávím s kamarádkou na večeři v restauraci Sisa Atahualpa s krásnou vyhlídkou na Cali. Skvělé.

3.12. Pracuji a jdu si sám na oběd.

4.12. S kamarádem jdu sehnat nové ubytování. Cena je 5000 Kč/měsíc včetně jídla a vyprání prádla. Není to sice takový luxus jako mám tady, ale je to také v bezpečné čtvrti jen kousek od centra a navíc kamarád pracuje přes ulici. Vymýšlíme první možnosti spolupráce. Teď už jen zjistit jak to funguje u nás, co je možné a co ne a hurá na to.

5.12. Ráno se probudím s pěknou bolestí v krku. Změna teplot mi evidentně nesvědčila tak, jak jsem si první den myslel. Paní domácí mě vzala do obchodu nakoupit nějaké pilule a dala mi vykloktat vymačkaný citron se solí, super kekel. Potom jsme jeli s Naty shánět nějaké tričko na mě a podložku pod notebook. Nakonec jsme navštívili sochu Balalcazara, kde nám prodejce vnutil řetízek pro Naty, s tím že nám zazpívá písničku kterou si vyberu (z asi 60 španělských písniček, za mě pamětník jak víno) a pokud se nám nebude líbit, nemusíme mu platit. Samozřejmě se líbila. No a protože jsem kecka, tak teď nemůžu mluvit vůbec. No tak uvidíme co bude dál.

Něco málo o Cali

Obyvatelé Cali jsou příjemní a komunikativní, kromě zlodějů na které můžete narazit všude. Taky se s Vámi rádi pobaví, ale něco to bude stát (většinou telefon a celou hotovost). Proto je lepší jezdit taxíkem, neupozorňovat na sebe šperky a drahým oblečením, nepohybovat se na místech mimo hlavní ulice a nebavit se s podezřele vyhlížejícími výrostky. Strava je tu bohatá, stejně jako její cenové rozpětí. Obědy (hotovky) se dají sehnat klidně i za 45 Kč a zahrnují polévku, hlavní chod, salát a džus. Naopak večeře např. v Atahualpě se může vyšplhat i na 300 Kč za jednoho, víno pak 300 Kč za půl lahve a pivo kolem 60 Kč za 0.3l. Je proto nejlepší zvát přítelkyně jen na obědy :), kór když jich máte víc :). Kvalita stravy je skvělá, většina věcí je BIO, vyprodukované přímo v Kolumbii. Je tu nepřeberné množství zeleniny a ovoce (zatím mi ukázali 4 druhy banánů), džusy se nepijí krabicové, ale z čerstvě vymačkaného ovoce. Káva a čokoláda je vynikající, čaj průměrný. Témeř ke každému jídlu je přílohou rýže, ke každému druhému fazole. Kombinacím se meze nekladou a proto není problém dostat na jednom talíři jak rýži, tak špagety. Ubytování je skrovné, cena jako u nás.  Po celý rok tu je letní teplota, občas prší. Rozednívá se v půl šesté ráno a stmívá v půl šesté večer. A kdo by to byl řekl, kokain se na ulicích neválí. Za to je tu spousta tzv. mochileros (batůžkářů). Všude slyšíte Salsu či Bachatu, v taxíku, v autobuse, na ulicích, v obchodech nebo v rádiu. Tancovat se učí všichni už od malička. Ti co tvrdí že tancovat neumí, tancují jako naši instruktoři v tanečních. Moc se tu nepije a nekouří, cena cigaret je poloviční.

Galerie